Kvízové otázky z kategorie Umění, kultura a literatura

Vladislav Vančura za toto dílo inspirované středověkým motivem získal v roce 1931 státní cenu za literaturu.

Dekameron vznikal v letech 1348 až 1353 a je považován za základní dílo italské renesanční prózy.

Leoš Janáček vytvořil libreto podle stejnojmenného dramatu Preissové, které v zahraničí proslulo pod názvem Jenůfa.

Andersen byl dánský spisovatel, autor desítek slavných pohádek jako Malá mořská víla nebo Ošklivé káčátko.

Román byl publikován v roce 1928 a byl zakázán v mnoha zemích kvůli explicitnímu obsahu.

Spisovatel v té době žil v malém domku, který je dnes přístupný veřejnosti jako Poe Cottage.

Tato ikonická bronzová socha zobrazuje anglického krále na koni a byla vytvořena v polovině 19. století.

Meursault je úředník v Alžíru, jehož citová lhostejnost vyústí v absurdní vraždu. Roquentin je hrdina Sartrova Hnusu, Bardamu Célinovy Cesty na konec noci a Rieux Camusovy Mor.

Julien Sorel je ctižádostivý mladík z chudých poměrů, který se pokouší proniknout do vyšší společnosti. Rastignac patří Balzacově Otci Goriotovi, Duroy Maupassantovu Miláčkovi a Moreau Flaubertově Citové výchově.

Jeník Ratkin je autobiograficky laděná postava — citlivý student, který se vzpírá autoritářskému otci a hledá smysl mládí. „Stříbrný vítr" je v románu obrazem snů a tužeb mladého člověka.

Anin skok pod vlak na moskevském nádraží je jednou z nejznámějších scén světové literatury. Tolstoj tím uzavřel příběh ženy, která překročila společenské konvence své doby.

Pan Vorel je hrdina povídky Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku — přistěhovalec, jehož obchod Malá Strana odmítla a který skončil tragicky. Doktor Galén je postava z Čapkovy Bílé nemoci.

Všezvěd Všudybud (Curiosus) a Mámení (Delusion) provázejí Poutníka po „labyrintu světa" a záměrně mu zkreslují realitu. Teprve po odložení růžových brýlí Poutník prohlédne.

Vladimír a Estragon tvoří ústřední dvojici hry. Pozzo a Lucky jsou postavy, které jimi projdou. Hamm a Clov patří Beckettově hře Konec hry a Rosencrantz a Guildenstern jsou z Shakespearova Hamleta.

Bílý tesák vyrůstá v drsném prostředí alasské divočiny a zlatokopeckého Klondiku na přelomu 19. a 20. století. London čerpal z vlastní zkušenosti z alasské zlaté horečky roku 1897.

Luigi Pirandello se narodil roku 1867 na Sicílii. Za svou dramatickou a prozaickou tvorbu, ve které zkoumal hranice mezi iluzí a skutečností, získal v roce 1934 Nobelovu cenu za literaturu.

Argus Filch je bradavický školník, moták, který po chodbách slídí se svou kočkou paní Norrisovou a snaží se přistihnout studenty při přestupku. Hagrid je hajný a Snape profesor.

Testrálové jsou okřídlení koně s kostnatým tělem, neviditelní pro ty, kdo ještě nikdy nebyli svědky smrti. Harry je začal vidět teprve po Cedrikově smrti v Turnaji tří kouzelníků.

Lucius Malfoy je smrtijed a loajální stoupenec Voldemorta – nikdy nebyl členem Fénixova řádu. Moody, Lupin i Sirius Black jsou naopak jeho klíčovými členy.

Albert Camus napsal Cizince v roce 1942. Hlavní hrdina Meursault zastřelí na alžírské pláži Araba a jeho příběh se stane alegorií absurdity lidské existence.

Obraz se tradičně nazývá Dáma s hranostajem a zobrazuje Cecilii Gallerani, milenku milánského vévody Ludovica Sforzy. Bílé zvíře bylo symbolem čistoty a také narážkou na vévodovu přezdívku „bílý hranostaj".

Dalí sám vypověděl, že nápad přišel, když pozoroval kousek sýra camembert, který se začal roztékat. Krajina na plátně byla hotová předem a celý obraz dokončil za pouhé dvě hodiny.

Výzkum muzea Mauritshuis odhalil, že Vermeer za dívkou původně namaloval tmavě zelený závěs. Pigment v průběhu staletí zdegradoval a závěs se stal prakticky neviditelnou tmavou plochou.

Při restaurování bylo v odlesku světla na karafě s vínem nalezeno miniaturní zobrazení samotného Caravaggia. Malíř zřejmě pracoval se zrcadlem a použil sám sebe jako model.

Notový zápis na hýždích mučené postavy přezdívají badatelé „pekelná hudba". Studentka Amelia Hamricková ho přepsala do moderní notace a hudebníci ho skutečně zahráli na středověké nástroje.

Botticelli zobrazil Venuši stojící na velké mořské lastuře, která ji nese ke břehu. Lastura byla v symbolice spojena se zrozením, plodností a ženstvím.

Zrcadlo ukazuje španělský královský pár jako diváky celé scény. Tento kompoziční záměr je považován za jeden z nejdůmyslnějších prostorových paradoxů v dějinách malířství.

V pravé části obrazu je vyobrazena dáma s opičkou na vodítku. Exotičtí živočichové byli v tehdejší pařížské buržoazii módním statusovým symbolem.