Seznam kvízových otázek podle kategorií

Americká armáda se zastavila na demarkační linii kvůli předchozím politickým dohodám se Sovětským svazem. Generál Patton údajně prosazoval postup na Prahu, ale rozkazy z Washingtonu mu to neumožnily – šlo o respektování sovětské sféry vlivu.

Staroměstská radnice byla 8. května 1945 těžce poškozena německým ostřelováním a následným požárem. Většina historického křídla vyhořela, včetně kaple, archivů a starobylých interiérů, kromě astronomického orloje.

Pražské povstání začalo 5. května 1945 a fakticky skončilo 8. května kapitulací německých sil, tedy trvalo 4 dny. Rudá armáda dorazila až ráno 9. května, kdy už v Praze probíhaly jen omezené boje s izolovanými skupinami.

Košický vládní program, přijatý 5. dubna 1945, zásadně určil poválečné směřování Československa včetně pevné politické orientace na Sovětský svaz, znárodnění klíčového průmyslu a konfiskace majetku Němců a kolaborantů. Tento dokument fakticky položil základy pro pozdější komunistický převrat v roce 1948.

Kapitulace byla vyhlášena pozdě večer 8. května středoevropského času, což v Moskvě kvůli časovému posunu bylo již po půlnoci 9. května. Sovětská a později ruská propaganda však tento rozdíl využila k vytvoření dojmu, že jen SSSR dokončil osvobození Evropy.

Rudá armáda osvobodila zhruba 80% území Československa, zatímco americká armáda osvobodila západní a jihozápadní Čechy, což představovalo přibližně 20% území.

Pražské povstání řídila Česká národní rada v čele s profesorem Albertem Pražákem, vojenské operace v rámci Prahy řídilo především velitelství "Bartoš" generála Kutlvašra nikoli sovětské velení, jak někdy mylně tvrdí propagandistické verze historie.

Generál Andrej Vlasov byl po válce zajat sovětskými jednotkami, odvlečen do Moskvy, souzen za velezradu a 1. srpna 1946 popraven oběšením, přestože jeho jednotky pomohly Pražskému povstání.

Husité pod vedením Prokopa Holého v této bitvě opět ukázali účinnost své vozové hradby. Kardinál Henry Beaufort, který výpravu vedl, musel s potupou ustoupit zpět za hranice.

Pivnice U Fleků, založená v roce 1499, čepuje své charakteristické tmavé třináctistupňové pivo nepřetržitě více než pět století. Je tak nejstarším fungujícím pivovarem v Praze a jedním z nejstarších v Evropě – opravdový archeologický nález mezi hospodami!

Kavárna Louvre, otevřená už v roce 1902, se stala intelektuálním epicentrem prvorepublikové Prahy. Kromě zmíněných velikánů zde vysedávali i Eduard Bass, Max Brod či T.G. Masaryk. Místo, kde se kávové lžičky dotýkaly teorií relativity i utopistických vizí.

Karel IV. byl korunován českým králem 2. září 1347 na Pražském hradě. Jeho korunovace římským císařem proběhla později, v roce 1355.

Bitva na Bílé hoře se odehrála 8. listopadu 1620 a trvala necelé dvě hodiny. Porážka stavovského vojska znamenala konec českého stavovského povstání.

První československá ústava, známá také jako Ústavní listina Československé republiky, byla přijata 29. února 1920 a definovala Československo jako demokratickou republiku.

Mnichovská dohoda byla podepsána 30. září 1938 zástupci Německa, Itálie, Francie a Velké Británie. Československo nebylo k jednání přizváno a muselo odstoupit pohraniční území Německu.

Protektorát Čechy a Morava byl vyhlášen 16. března 1939, den po obsazení zbytku českého území německými vojsky. Jednalo se o formu okupační správy, která trvala až do konce druhé světové války.

Pražské jaro bylo obdobím politického uvolnění v Československu, které začalo v lednu 1968 nástupem Alexandra Dubčeka do funkce prvního tajemníka KSČ. Skončilo invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu téhož roku.

Mistr Jan Hus byl upálen 6. července 1415 během koncilu v Kostnici, kde byl odsouzen jako kacíř. Jeho smrt vedla k husitskému hnutí a husitským válkám v českých zemích.

Bitva u Lipan se odehrála 30. května 1434 a znamenala porážku radikálních husitů (táboritů a sirotků) umírněnými kališníky a katolickou šlechtou. Ukončila hlavní fázi husitských válek.

Československo vzniklo 28. října 1918, kdy byla vyhlášena samostatnost a nezávislost na Rakousku-Uhersku. Prvním prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk.

Karel IV. žil v letech 1316-1378 a byl jedním z nejvýznamnějších českých panovníků. Během jeho vlády ve 14. století zažily české země období rozkvětu a prosperity.

Prvním českým králem byl Vratislav II., který byl korunován v roce 1085. Královský titul získal od císaře Jindřicha IV. jako odměnu za svou podporu.

Poddanství bylo zrušeno během revolučního roku 1848, což znamenalo důležitý krok k moderní občanské společnosti. Rolníci se tak osvobodili od závislosti na vrchnosti.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk zemřel 14. září 1937 ve věku 87 let. Jeho pohřeb se stal významnou národní událostí.

Československá federace byla oficiálně zavedena 1. ledna 1969, kdy vznikla Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika jako dva rovnoprávné státy v rámci federace.

Po kolapsu habsburské monarchie v roce 1918 byla v Rakousku vyhlášena demokratická federativní republika. Toto politické uspořádání však nemělo lehký start - potýkalo se s obrovskými hospodářskými problémy, politickou nestabilitou a nezadržitelným vzestupem extremistických sil.

Kořeny palestinského konfliktu sahají do konce 19. století, kdy se pod vlivem sionistického hnutí začali do Palestiny stěhovat evropští Židé. Po první světové válce se tento proces zrychlil, což vyvolalo napětí mezi arabským obyvatelstvem a židovskými přistěhovalci, kteří si nárokovali území na základě biblických slibů.

Výmarská republika existovala od roku 1918 do nástupu nacistů k moci v roce 1933. Název získala podle města Výmar, kde se poprvé sešel demokraticky zvolený parlament a byla přijata nová ústava. Byla to doba experimentu s demokracií v zemi, která dosud znala jen autoritářství a monarchii.

Ačkoli přípravy začaly už roku 1919 během Pařížské mírové konference, oficiálně vstoupil Pakt Společnosti národů v účinnost až v roce 1920. Ironií osudu se jejím členem nikdy nestaly Spojené státy, přestože její vznik prosazoval především americký prezident Wilson.

Německo v první světové válce vedlo takzvané Centrální mocnosti spolu s Rakouskem-Uherskem, Tureckem a Bulharskem. Itálie, ačkoli původně byla členem Trojspolku s Německem a Rakouskem-Uherskem, vstoupila do války na straně Dohody.